Kniha, jako první svého druhu, shrnuje veškeré doposud známé i nově zjištěné poznatky o historii i současnosti veřejně přístupných pražských bronzových soch, pomníků a vybraných pamětních desek.

Dílu barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela (1677–1723) je přikládán mimořádný význam nejen českými historiky umění, ale též širší kulturní veřejností, u které získal popularitu zejména díky fenoménu tzv. barokní gotiky a stavbám se symbolickými půdorysy, jež jsou mnohdy laicky spojovány s různými mystickými, až ezoterickými významy.

Na první zkušební jízdy vyrážely autobusy po Praze už v roce 1907. Provoz první městské linky spustily Elektrické podniky – předchůdce dnešního Dopravního podniku hl. m. Prahy – v roce následujícím. A pravidelná autobusová doprava funguje v hlavním městě už sto let, od roku 1925.

Dřevěné nebo plechové baráky, vyřazené železniční vagony či maringotky, ale také opuštěné cihelny nebo jeskyně – to vše se za první republiky stávalo nouzovým řešením pro nemajetné obyvatele Prahy.

Sborník ze semináře, pořádaného 5. červen 2025 v přednáškové aule ABF

Sborník ze semináře, pořádaného 10. duben 2025 v přednáškové aule ABF

Sborník ze semináře Společnosti pro technologie ochrany památek, pořádaného 6. června 2024 v přednáškové aule domu ABF.

Sborník ze semináře Společnosti pro technologie obnovy stavebních památek, konaného 25. dubna 2024 v v přednáškové aule ABF.

Sborník ze semináře, pořádaného 14. listopadu 2024 v přednáškové aule ABF

Sborník ze semináže pořádaného 23. listopadu 2023 v přednáškové hale domu ABF

Sborník ze semináře pořádaného 20. dubna 2023

Chilští umělci Guillermo (1930–2024) a Sergio
(1931–2002) Núñezové sdíleli jakožto bratři obdobné výchozí podmínky, ale Praha, kde na přelomu padesátých a šedesátých let studovali na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, byla posledním místem, kde žili a pracovali společně. 

Od té doby měly jejich kariéry, odehrávající se na několika kontinentech, radikálně odlišný směr. Guillermo Núñez působil v New Yorku, odkud se vrátil do Chile, aby se v pozici ředitele Muzea
současného umění podílel na kulturní politice Salvadora Allendeho. Po jeho smrti byl vězněn, musel uprchnout do Evropy a v její západní i východní části jako
disident svojí tvorbou svědčil o zločinech Pinochetova vojenského režimu. Sergio Núñez z Prahy odjel do porevolučního republikánského Iráku, aby vyučoval na bagdádské Tahrir College. 

Po dalším převratu v Iráku se vrátil do Prahy, usadil se zde a pracoval v Mezinárodním svazu studentstva, pro který navrhoval
plakáty.

 Zatímco Guillermo Núñez platí za zásadního představitele chilského moderního umění, Sergio Núñez je zapomenutý. Kniha využívá metodologii globálních dějin umění k porovnání kariér obou bratrů. 

Vychází česko-anglicky v rámci projektu NAKI III / Místa tvořivosti* / Uměleckoprůmyslové vzdělávání – konstrukce identit, záchrana minulosti a design budoucnosti. Grafika František Polák.