Co stvořilo železnici, co stvořila železnice

Publikace vznikla v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2023 až 2027 (NAKI) s identifikačním číslem DH23P03OVV034 s názvem „Dvě století železnice v českých zemích. Kulturní, socioekonomické a dopravně technické aspekty vývoje českých (československých) železnic.

Katalog k Výstavě „Co stvořilo železnici, co stvořila železnice“ zpřístupněné v Národním technickém muzeu od října 2025 do srpna 2026 provádí návštěvníky dějinami železniční dopravy originálním způsobem, se zaměřením na vybraná období a fenomény, které formovaly její podobu. Neomezuje se pouze na „dvě stě let železnice“, které si svět v roce 2025 připomíná s odkazem Stockton & Darlington Railway v severní Anglii, která se po otevření v roce 1825 stala první veřejnou železnicí na světě s (byť pouze částečným) parním provozem. Ani oněch dvě stě let ostatně výstava nepojímá důsledně chronologickým a vyčerpávajícím způsobem. Ve snaze zachytit předpoklady a počátky kolejové dopravy putuje výrazně hlouběji do minulosti, před bájný rok 1825, a období nástupu nových technologií (elektrický a dieselový pohon, elektronické zabezpečovací systémy, příchod výpočetní techniky ad.) zdůrazňuje jen letmo.
Struktura katalogu sleduje obdobnou logiku. Místo chronologického vyprávění se soustředí na vybraná témata a fenomény, které zkoumá hlouběji a zasazuje je na pomyslnou nit příběhu, který v jiných detailech a z mnoha jiných úhlů již dříve popsali jiní autoři, jejichž práci cituje a dále rozvíjí. Výsledkem je poutavý a v lecčems nový pohled na tento klíčový modernizační fenomén uplynulých staletí.
Adam Horký se ve své stati věnuje dějinám cest na území českých zemí a zákonitostem jejich vedení. Konstatuje, že směr cest odjakživa závisel na přírodních podmínkách a že klíčovou roli v plánování cest hrál terén a výskyt vody v krajině. Železnice a doba, která ji pomohla stvořit, si s přírodními podmínkami dokázaly poradit výrazně lépe a znamenaly skutečně zlomový předěl ve vztahu člověk – příroda. To, co změna tohoto vztahu pro člověka a jeho vnímání světa znamenala, je obsahem další části kapitoly.
Alena Borovcová seznamuje čtenáře s železničním stavitelstvím a architekturou jakožto novým a svébytným oborem, který se vyvinul ze specifických provozních potřeb dráhy a musel se v několika málo desetiletích etablovat do podoby plně funkčního a typizovaného systému, jehož na první pohled rozpoznatelné prvky s obdivem sledujeme na nádražích a podél tratí dodnes. Speciální pozornost věnuje reprezentativním nádražním stavbám ve velkých městech, které udivovaly svou nákladností a velkolepostí.
Michal Novotný se ve své studii zaměřil na každodenní vztah jednotlivce a železnice, zejména v období prvních sta let její existence. Snažil se přiblížit nálady, se kterými se první železnice setkávala v českých zemích v počátcích výstavby i za již rozvinutého provozu. Celkový dojem společnosti by se dal zjednodušeně shrnout jako počáteční nedůvěra a obava z neznámého, která ale byla záhy nahrazena akceptací a „věčnou“ kritikou provozu, kterou je možné – přirozeně vedle lásky k fenoménu železnice – sledovat až do současnosti. V jednotlivých pasážích se autor zaměřil na problematiku cestujících, zaměstnanců dráhy – strojvůdce a konduktéra, rychlosti cestování, fenomén nehod i národnostní konflikty na rakouské železnici.
Ivo Mahel popisuje, co vše bylo nutné vymyslet a propojit, aby vzniklo železniční vozidlo jako spolehlivý a funkční celek schopný denně převážet materiál a cestující na velké vzdálenosti. Začíná popisem jízdní dráhy (kolejový spodek a svršek), aby pak postupně srozumitelným a poutavým způsobem představil jednotlivé technické celky železničních vozidel a jejich vývoj. Zaměřuje se zejména na postupné zvyšování pohodlí jízdy a kapacity vozů, ať už představením nových technologií (pevnější materiály, kvalitnější vypružení), nebo postupným zvyšováním kvality vnitřního vybavení osobních vozů, od těch s dřevěnými lavicemi a bez záchodu až po pohodlné rychlíkové a salonní vozy počátku dvacátého století.
Tomáš Konopáč poutavě provází čtenáře obtížným a pro minulost i současnost železnice klíčovým tématem řízení a zabezpečení dopravy. Vysvětluje, proč musí být provoz na dráze podřízen neustálému dohledu, jak se tento dohled v minulosti zlepšoval, ale také kde a proč selhával. Popisem jednotlivých uzlových bodů v systému zabezpečení drážní dopravy skládá komplexní a vnitřně provázaný obraz železnice na hrbolaté cestě k jednomu z nejbezpečnějších druhů pozemní dopravy současnosti.

Originální a v našem prostoru nepříliš známý pohled na železnici nabízí kapitola o jejím odrazu v českojazyčné literatuře, jejímž autorem je Michal Špína. Na příkladech textů krásné literatury od domácích autorů z období 19. a počátku 20. století vykresluje pestrou směsici pohledů na fenomén železnice, která na sebe brala podobu někdy idylického, jindy podvratného, občas tragického univerza, do něhož autoři prózy i poezie umisťovali životy a osudy svých hrdinů a dnešnímu čtenáři skrze ně podávají zprávu o tom, že představy o železnici mohou být mnohé, jen ne jednotvárné a předvídatelné. 

Koleje vstupují do krajiny. Adam Horký

Architektura železnice. Alena Borovcová

Kolejové vozidlo. Ivo Mahel

Železnice pod kontrolou. Tomáš Konopáč

Člověk české železnice. Michal Novotný

Literární obraz české železnice. Michal Špína

Výstava

Katalog

Další výstavní prvky

Ukázky z děl české i světové literatury

Seznam zdrojů a vyobrazení

Medailonky autorů

Summary