Pod ochranou Krista Spasitele a svaté Barbory. Sochařská výzdoba kostela sv. Barbory v Kutné Hoře (1483-1499)

Michaela Ottová

Pod ochranou Krista Spasitele a svaté Barbory. Sochařská výzdoba kostela sv. Barbory v Kutné Hoře (1483-1499)

Výstavba kostela sv. Barbory, započatá před husitskými válkami, se dočkala svého druhého založení za vlády Vladislava Jagellonského (1483), tedy v době obrovského rozkvětu a rostoucího bohatství královského města Kutná Hora. Stavba pokračovala i během vlády jeho syna Ludvíka Jagellonského a byla provizorně ukončena roku 1548. Do podoby, ve které ji známe dnes, ale stavbu přivedli až Josef Mocker a Ludvík Lábler roku 1905. Stavba chóru se sochařskou výzdobou, o níž tato kniha pojednává, byla dokončena přesně před 511 lety, roku 1499 Matějem Rejskem.

Práce Pod ochranou Krista Spasitele a svaté Barbory je pokusem o detailní monografický náhled do složité problematiky vzniku a proměn kamenné sochařské výzdoby chóru kostela sv. Barbory, která vznikala současně s architekturou a je s ní zcela spjata. V exteriéru jde především o výzdobu dochovanou nad slavnostním severním vstupem do kostela (kapitola III), o výzdobu nad protilehlým vstupem jižním (kapitola V – Michal z Vrchovišť, hofmistr a ředitel stavby) a o sochařskou podobu výzdoby opěráku osového, čnícího ve výšce více než třiceti metrů v nejvýchodnějším bodu chrámu (kapitola IV- Pod ochranou Krista Spasitele). Součástí výzdoby exteriéru chóru jsou i chrliče v různých antropomorfních a zoomorfních podobách a drobné maskarony. Výjimečná je též sochařská skupina bláznů na severní atice (kapitola VII. Tanec bláznů). Z interiéru chrámu kniha zpracovává unikátní sochařskou výzdobu triforiové galerie a program reliéfních svorníků klenby (Kapitola VI.) Studium těchto běžně zcela nepřístupných částí umožnila velkorysá rekonstrukce a obnova vnějšího pláště kostela sv. Barbory.

Kamenosochařským dílům umístěným v exteriéru i v interiéru kostela byla dosud věnována pozornost pouze povšechná. Některá díla postrádala základní identifikaci námětu, u jiných pracujeme pouze s volnými novodobými kopiemi středověkých děl z 19. století. Celek výzdoby navíc není úplný; na některých pilířích z doby před rekonstrukcí Josefa Mockera jsou vyznačeny prázdné konzoly, které měly vynášet dnes neznámé sochy. Promísení pozdně gotických děl s jejich novodobými kopiemi a novotvary 19. a 20. století si vyžádalo specifický postup zpracování. Nezbytným východiskem se stala identifikace a uměleckohistorický popis všech děl, doplněný archivním průzkumem. Teprve na tomto základu bylo možné rozvinout analýzu programu výzdoby v jeho kulturněhistorických souvislostech, zahrnujících stavebníky, mecenáše a konceptory těchto pozoruhodných děl. Některé části výzdoby dovolily navrhnout i čtení v rovině konfesní (utrakvistické) reprezentace výjimečného prostředí Kutné Hory. Samotná výtvarná stránka a problematika autorství soch je zpracována pomocí formální analýzy s ohledem na stavební dějiny kostela a archivní prameny (kapitoly II, VIII, IX). Toto výjimečně mnohostranné téma si vyžadovalo také mnohostrannost metodickou, a proto bylo mou snahou uplatnit zde veškeré uměleckohistorické metody, které daný sochařský materiál připouští.