Stavební kniha 2012 – Církevní stavby

Michael Balík, Petra Cuřínová, Martin Číhalík a kol.

Církevní stavby

Stavební kniha 2012

Stavební kniha se stala pravidelnou ročenkou, vydávanou vždy v dubnu, při příležitosti zahájení Mezinárodního stavebního veletrhu v Brně. Odborná část knihy – s předmluvou kardinála Dominika Duky – má podtitul Církevní stavby. Věnuje se řešení vážných technických problémů, které nelze při navrhování oprav staveb opomenout. Jednotlivé kapitoly se zabývají např. právní ochranou církevních památek, statickým řešením staveb, zdivem kaplí, kostelů a klášterů z hlediska poruch způsobovaných vlhkostí, zatížením církevních staveb technickou seizmicitou, a specifickými materiály používanými při opravách církevních staveb. Také přibližuje i několik nově postavených církevních staveb. Druhá část (cca 40 str.) je věnována údajům Českého statistického úřadu o vývoji stavebnictví v roce 2011. Statisticky jsou zpracovány tabulky, grafy a komentáře dokumentující vývoj a strukturu stavebních prací, stavebních povolení a bytové výstavby.

Obsah:

Předmluva kardinála Dominika Duky OP

I. ČÁST
Počátky a vývoj církevní architektury
prof. PhDr. Miloslav Pojsl
První kapitola Stavební knihy s podtitulem Církevní stavby předkládá nejdůležitější fakta původu a vývoje křesťanské církevní architektury. Z prvních dvou století křesťanského starověku existují pouze nepřímé doklady existence staveb, které nazýváme křesťanskými nebo také církevními domy. Archeologicky jsou podobná shromaždiště doložena teprve z 3. století. Jsou zde popsány jednotlivé typy církevních domů (bazilika, katedrála, kostel) od období raného křesťanství, přes architekturu Velkomoravské říše, středověk, renesanci, baroko, reformační církevní architekturu, historismus až po modernu.

Několik slov k právní ochraně církevních památek
JUDr. Martin Zídek
Příspěvek se zabývá problematikou ochrany církevních památek z pohledu úpravy této otázky v evropských státech, a to včetně zmínky o absenci takové speciální úpravy. Dále popisuje několik otázek z hlediska tuzemského práva, které se věnuje ochraně památek, kdy může dojít ke střetu mezi ochranou stavby jako kulturní památky na jedné straně a využitím stavby liturgického prostoru na straně druhé.

Technické problémy při opravách a restaurování církevních památek
Ing. Václav Jandáček
Církevní památky jsou nejpočetnějším souborem stavebních památek v naší zemi. Jejich více než tisíciletá existence je dokladem stavební kultury a po dlouhá staletí byly i dnešní církevní památky jedinými stálými stavbami u nás.
Typologická pestrost církevních památek je velice široká, nejedná se jen o samotné stavby pro přímý výkon náboženských obřadů, ale i stavby související jak duchovně, tak i hospodářsky. Lze tedy do kategorie církevních památek zahrnout nejen fary, kláštery, špitály, ale i stavby s hospodářským určením, které zajišťovaly hmotnou existenci církevních institucí.
Na našem území se jedná o stavby církví křesťanských a stavby židovského náboženství.
Vzhledem k historickému vývoji, je nejvíce památek souvisejících s Římskokatolickou církví, nicméně neměly by být opomíjeny i památky církví jiných a památky vyznání židovského.
Z technického hlediska je většina církevních památek postavena z dobových materiálů dnes omezeně užívaných nebo neužívaných, jejich konstrukce jsou rovněž klasickými stavebními konstrukcemi, pro které dnes velmi těžko hledáme technologie pro narovnání poruch.
Vzhledem k tomu, že většina církevních staveb je prací řemeslnou a z materiálů byť jednoduchých, ale dnes paradoxně nákladných, kladou velké náklady na opravy a rekonstrukce.

Specificka materiálů používaných při opravách církevních památek
Ing. Dagmar Michoinová, Ph.D.
Je již všeobecně známou skutečností, že při záchraně památek, a to i těch stavebních, se používají speciální materiály a pracovní postupy. S ohledem k rozmanitosti fondu stavebních památek není reálné a snad ani účelné sestavovat jejich výčet. Co je totiž vhodné pro jednu památku, nemusí vyhovovat památce další. Příspěvek se proto pokouší naznačit postup, jakým je účelné přemýšlet o výběru vhodných materiálů pro konkrétní stavbu. V zásadě vysvětluje a na příkladech rozvádí praxí mnohokrát ověřenou tezi Břetislava Štorma o tom, že památky by se měly opravovat a udržovat prostředky, kterými vznikaly.

Zatížení církevních staveb technickou seizmicitou
prof. Ing. Miroš Pirner, DrSc., prof. Ing. Ondřej Fišer, DrSc.
Při posuzování stavu historické budovy je nutné věnovat pozornost jejímu dynamickému zatížení, protože je pro ni jedním z nejnebezpečnějších. Může způsobit nestabilitu poruch nebo vyvolat vznik poruch nových. Účinky, kterým by zdravá konstrukce mohla bezpečně vzdorovat, stávají se kritickými pro konstrukci porušenou trhlinami.
Dynamická zatížení vytváří příroda a člověk. Příroda větrem, seizmicitou, sesuvem půdy atd., člověk technickou seizmicitou, vznikající silniční nebo kolejovou dopravou, stroji, důlními otřesy, výbuchy třesky od letadel atd.
Popisem průzkumu několika církevních staveb je ilustrována nutnost ochrany takových památek před otřesy. Jde o katedrálu sv. Víta, chrám sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě,
kostel sv. Ignáce v Praze, zvonici u Jákobova žebříku v Praze Kobylisích, kostel sv. Tomáše a kostel sv. Salvátora.

Zdivo kaplí, kostelů a klášterů z hlediska poruch způsobovaných vlhkostí
Ing. Michael Balík, CSc.
Sanační návrhy, které mají zajistit takový vlhkostní stav zdiva sakrálních staveb, vyhovující současnému využívání a všem principům ochrany z hlediska památkové péče, bývají provázeny celou řadou kompromisů při jejich posuzování. Zdivo, vesměs kamenné nebo smíšené nemá většinou horizontální izolace (původní možné vkládané desky, ostře pálené materiály anebo jílové bloky nebývají již funkční a jejich obnova je nereálná). Návrhy klasických sanačních metod – např. vzduchových, bývají posuzovány jako částečně nevhodné, zejména z hledisek dílčích potřebných destruktivních zásahů. Další možné relativně novodobé úpravy bývají provázeny obecnou nedůvěrou (např. vůči zdivu velmi šetrná metoda mírné elektroosmózy). Přestože mnohá jednání a závazná rozhodnutí je možno charakterizovat jako subjektivní často málo informovaná, daří se sanovat zdivo celé řady významných sakrálních památek. Příkladem může být oprava hospodářských budov kláštera ve Velehradě, odvlhčení barokního kostela ve Vlachově Březí, bývalé synagogy v Hořicích atd.

Řešení vnitřního prostředí v kapli sv. Kříže na státním hradě Karlštejn
doc. Ing. Karel Papež, CSc.
Nevyhovující stav vnitřního prostředí pro obrazy, mobiliář a povrchy stěn. Relativní vlhkost neodpovídá požadavkům pro zastavení devastace obrazů, nábytku a povrchů stěn.
Okna nejsou těsná, stropní klenby promrzají. Vytvoření odpovídajícího vnitřního prostředí
soustavou vzduchotechniky, protože u uvedené stavby vzhledem k masivním obvodovým stěnám kaple se velmi těžko uplatní vliv externího prostředí. Požadavky na soustavu vzduchotechniky, její situování i s ohledem na to, aby dojem interiéru zůstal beze změn. Umístění strojovny, umístění čidel, které snímají parametry obvodových konstrukcí a parametry interního mikroklimatu. Návrat mobiliáře a obrazů do uvedených prostor a možnosti úprav při jeho osazení a umístění. Sledování vnitřních parametrů i z míst mimo kapli.

Modelování proudění vzduchu v kostele sv. Markéty Antiochejské v Kopčanech
Ing. Jiří Souček
Stále častěji se setkáváme s významnými sakrálními stavbami, které neslouží již svému původnímu účelu. Pro jejich záchranu je nutné učinit opatření, aby došlo k jejich zachování. Příkladem je v našem případě historicky cenný slovenský kostel. Kostel pochází z 9. století. Jedná se o jednolodní kostel s pravoúhlou lodí. Byl využíván až do 18. století, posléze zde byly konány bohoslužby do roku 1994.
Pro modelování byl využit CFD (Computational Fluid Dynamics) software Flovent. CFD obecně označuje numerickou simulaci proudění tekutin, plynů, přenosu tepla a souvisejících procesů. Jednotlivé úpravy byly posuzovány ve vybraných dnech, z kterých jsou známy hodnoty vnějšího a vnitřního prostředí. Jelikož se jedná o velice významnou slovenskou historickou památku, bylo nutné navrhnout nanejvýš citlivé stavební úpravy. Úpravy sice zlepšily stav proudění v budově, nebylo to však dostatečné zlepšení a tyto varianty byly zcela nevhodné. Proto zde byla zvolena varianta hřebenového větracího systému na závětrné straně střechy, který vytváří tah pomocí komínového efektu a zároveň zaručí samostatnost s ohledem na lidský faktor. V obou volených stavech (podzimní, letní) došlo k výraznému zlepšení proudění. Vzhledem k tomu, že vnitřní podmínky nově navržené splňují naše požadavky, jeví se tato varianta úprav jako nejvhodnější.

Kostel sv. Jana Křtitele na Novém Hradci Králové
Ing. Bohumil Rusek
V letech 1996 - 2000 proběhla oprava dřevěného kostela Sv. Jana Křtitele na Novém Hradci Králové. Konstrukce kostela je dřevěná, stěny jsou roubené, vodorovné trámy uložené do svislých dřevěných sloupů, opatřené z obou stran rákosem a omítkou, plochý strop je tvořen dřevěnými stropními trámy přes celou šířku lodi a kněžiště a dřevěným záklopem, střešní krytina je šindelová.
Ačkoli byl kostel pečlivě udržován, bylo průzkumem zjištěno velmi závažné poškození nosné roubené konstrukce zejména v presbytáři i poškození dřevěného trámového stropu nad prostorami lodi kostela. Většina problémů vyplývá z nevhodného vlhkostního režimu budovy. Proto bylo třeba nejprve komplexně vyřešit vlhkostní problematiku (sanace vzlínající vlhkosti zdmi, izolace stěn a pat sloupů, zavedení režimu větrání a související nezbytná opatření) a poté provést konzervaci dřevěných prvků. Vzhledem ke zjištěnému závažnému poškození spodní partie roubené stěny byla navržena nutná výměna poškozených prvků za nové, předem chemicky impregnované.

Kaple sv. Klimenta v Hradci Králové
Ing. Bohumil Rusek
Kaple sv. Klimenta v Hradci Králové je ve starých kronikách pokládána za jeden z nejstarších kostelů v Čechách. Kaple byla postavena v 18. století na půdoryse původní gotické kaple ze 14. století. Statické zajištění Bílé věže bylo realizováno na počátku 90. let. S rekonstrukcí kaple se začalo v r. 1995. Bylo rozhodnuto nejprve zajistit kopuli tím, že bude v její patě zdivo kaple v úrovni římsy sepnuto předpínacími kabely na všech čtyřech stranách obdélníkového půdorysu. První mše svatá byla v nově rekonstruované kapli sv. Klimenta sloužena dne 22. srpna 1998. Od opravy se na kopuli nevyskytují žádné poruchy.

Kostel svatých Petra a Pavla v Konecchlumí
Ing. Jiří Starý
Jde o pozdně barokní kostel postavený v zářezu svahu, kterým končí Mlázovická vrchovina, místo pozorovatelné z širokého okolí od Jičína až do Kopidlna. Stav kostela v 90. letech 20. století byl špatný. Kostel byl téměř bez omítky, tektonické a barevné členění fasád bylo nezřetelné, ve zdivu byly patrné trhliny. Porušeny byly konstrukce kleneb a klenebních pasů, uvolněna táhla nad klenbami. Prvky krovu byly napadeny dřevokaznými houbami a hmyzem. Bednění báně věže bylo téměř celé zničeno houbou. Oprava kostela byla iniciovaná obcí Konecchlumí a týkala se statického zajištění kostela, oprava věže včetně báně, střechy, venkovní fasády, oken, oltářního obrazu, zvonu, hodin a výmalby kostela. Oprava byla zahájena v říjnu 1996 a skončila 31. března 2001, kdy v kostele bylo instalováno a vysvěceno 14 deskových obrazů Křížové cesty Vladimíra Komárka.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově
Ing. Jiří Starý
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově byl postaven mezi lety 1723 a 1733. Základní kámen položil majitel panství, Johann Karl z Nostitz-Rhieneck 14. srpna 1723, vysvěcení proběhlo na sv. Bartoloměje 24. srpna 1733. Kostel byl zničen v roce 1945 Rudou armádou a pak byl určen k demolici. V roce 1992 se stal kulturní památkou. Prvořadým problémem bylo zastřešení kostela. Návrhy byly tři: arch. Kousal – skleněná kapka posazená na obvodové zdi kostela, dřevěný krov navrhovaný pomocí Honnecourtových kružnic od P. Růžičky. Třetí variantou byl návrh architekta P. Dostála, statická část od J. Starého. Krov nemá hambalky ani kleštiny, krokve jsou v patě drženy kráčaty, která jsou uložena na obvodovém zdivu a na vysokých ocelových nosnících. V příčném směru jsou stabilizační táhla ve dvou výškových úrovních; táhla jsou použita i u křížení vazeb v závěru kostela. Prostor ve středu a v závěru kostela je až na táhla volný, nebrání světlu. Tento návrh byl v mírně změněné podobě realizován a slouží svému účelu několik let v drsných klimatických podmínkách Orlických hor.

Jezuitská kolej v Kutné Hoře
Ing. arch. Jiří Krejčík
Obnova významného barokního komplexu z let 1667 – pol. 18. stol. Hlavní budova byla postavena na exponovaném místě a neodmyslitelně patří k panoramatu města. Stavba je dokladem práce architekta Domenica Orsiho (1663? – 1679), jednoho ze tří nejznámějších tvůrců v období raného baroka. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přechází kolej do vojenské správy, pod kterou zůstává až do roku 1997. Od této doby lze datovat novou historii bývalé jezuitské koleje i celého areálu. V současnosti je stavebně dokončena a využívána převažující část historické budovy. V obnovených prostorách našla své místo sbírka českého moderního umění, nově vytvořené depozitáře zajišťují ochranu a bezpečné uložení pro nevystavený sbírkový fond, prostory navržené k proměnným výstavám jsou aktuálně využívané pro prezentaci současného i historického umění. Kutná Hora se tak stala sídlem Galerie Středočeského kraje – GASK, která představuje typ instituce provozované krajem a která tak přispívá k decentralizaci kultury.

Biskupská knihovna jako součást Nového Adalbertina v Hradci Králové
Ing. arch. Jiří Krejčík
Církev je vnímána od nepaměti jako nositelka vzdělání a kultury. Důležitým nástrojem kultivace ducha byly a stále jsou knihovny. Královéhradecká Biskupská knihovna našla své místo ve zrekonstruovaných prostorách jižního spojovacího křídla mezi středním křídlem bývalé jezuitské koleje a kostelem Nanebevzetí Panny Marie, tzv. saly terreny. Stalo se tak zásluhou arcibiskupa Karla Otčenáška a tehdejšího sídelního biskupa Dominika Duky. Sloužit veřejnosti začala na podzim 2002. Do její správy náleží i Trautmannsdorfská knihovna umístěná v rezidenci královéhradeckého biskupa, jejíž mobiliář je v současné době zapsaný na seznam kulturních památek. Biskupská knihovna se prezentuje jako moderní specializované pracoviště na oblast teologie, filosofie a historie. Její rozsáhlý knihovní fond doplňují také sbírky faleristické a numismatické.

Oprava kostela Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové
Ing. arch. Jiří Krejčík
Sbor kněze Ambrože církve československé husitské je součástí širšího komplexu budov, které byly v Hradci Králové postaveny podle návrhu prof. Josefa Gočára ve třicátých letech minulého století. Realizace sboru proběhla v letech 1926 – 1929. Svým stylem se naprosto odlišuje od podobných staveb z předcházejícího období. Je ukázkou vyzrálého architektonického výrazu, ke kterému autor dospěl v průběhu své tvorby a který tak významně poznamenal hradecké prostředí. Úsilí po svobodě, pravdivosti a poctivosti vyjádřené architektonickou formou je úzce spjato se vznikem a následným působením Náboženské obce církve československé husitské v Hradci Králové. Cílem bylo odstranit veškeré dodatečné nevhodné úpravy a navrátit budově její původní vzhled. Realizovaná oprava je pouze dílčí částí celkové zamýšlené obnovy areálu Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové. Další postup prací na této stavbě se bude odvíjet od finančních možností církve, které jsou však v současné době značně omezené.

Řeckokatolický kostel archanděla Michaela v Hradci Králové
Bc. Michal Krejčík
Na území České republiky se jedná o zcela první řeckokatolický kostel, který by zde byl nově postaven. Návrh dřevěného kostela archanděla Michaela vznikl jako semestrální studentský projekt na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci v atelieru prof. Ing. arch. ak. arch. Jiřího Suchomela. Stavba je situována do vzrostlé zeleně parku poblíž nejrozsáhlejšího hradeckého sídliště, v těsné blízkosti Benešovy třídy. Areál je v souladu s tradicí obehnán dřevo-kamennou zdí. Součásti areálu je jednak vlastní kostel ale také komunitní centrum s pracovištěm duchovního správce farnosti. Celodřevěná konstrukce vychází z odkazu tradičního stavitelství. Vnější plášť je tvořen převážně dřevěným šindelem. Interiér je osvětlen přirozeným denním světlem skrz lamelovou vitrážovou stěnu, jež je navrhnuta jako trojrozměrné ztvárnění řeckokatolického chorálu "Hospodine pomiluj".

Centrum stavitelského dědictví v Plasích – využití hospodářských budov bývalého kláštera
Mgr. Pavel Kodera, Ph.D.
Areál bývalého kláštera v Plasích patří mezi nejvýznamnější monastické komplexy střední Evropy. Mniši cisterciáckého řádu, které sem krátce před polovinou 12. století uvedl kníže Vladislav II., zde v průběhu středověku vytvořili důležité centrum kultury a vzdělanosti. Zásadní přestavba v období baroka, realizovaná podle plánů význačných architektů, klášternímu komplexu vtiskla jedinečnou architektonickou podobu. V r. 1785 byl klášter zrušen a význam místa značně upadl, a to i navzdory skutečnosti, že se Plasy následně staly jedním ze sídel říšského kancléře Metternicha a jeho potomků.
V současnosti jsou budovy někdejšího hospodářského zázemí kláštera místem realizace projektu Národního technického muzea nazvaného Centrum stavitelského dědictví. Připravovaný studijní depozitář s referenční sbírkou stavebních prvků a navazující expozicí, „stavebně řemeslná huť" praktikující tradiční (leckdy již pozapomenutá) stavební řemesla, zážitkové dílny zaměřené na historické stavitelství a řada dalších aktivit mají zajistit, aby se nová instituce stala živým místem poučení, inspirace i potěšení z krásy starého řemeslného fortelu.
Text představí památkové stavby, které jsou předmětem realizace projektu – klášterní mlýn, pivovar a mimořádně hodnotný hospodářský dvůr – a jejich probíhající památkovou obnovu i připravované nové využití.

Obnova kláštera minoritů s kostelem sv. Janů a Loretou v Brně

Mgr. Martin Číhalík
Původně středověký klášter založený roku 1230 přízní pánů z Boskovic a rozšířen dotací krále Václava II. První písemné zmínky jsou doloženy k roku 1239. Současná podoba je dílem rozsáhlých barokních úprav z 20. – 30. let 18. století, na kterých se podíleli významní brněnští architekti a umělci. Barokizaci kostela zahájil Mořic Grimm v roce 1722. Freskovou výzdobu provedl Jan Jiří Etges, sochařské práce na průčelí jsou dílem Josefa Leonarda Webera, Jana Kristiána Prösbstela a Jana Jiřího Schaubergera.
Opravy či restaurování částí klášterního areálu jsou doloženy písemně již od 40. let 18. století a v průběhu celého 19. století. Další opravy probíhaly v padesátých letech 20. století, kdy byly snovány poškození způsobená válečnými událostmi (zejména bombardováním Brna v roce 1944). Fresky byly restaurovány v 80. letech 20. století.
Sochařská výzdoba průčelí a fasády dospěly v průběhu 90. let 20. století do havarijního stavu. Bylo nutné část figur sejmout – sochy andělů a archandělů na atice Lorety a deponovat v krytých prostorách, neboť hrozilo zřícení. Bylo zjištěno, že kámen je ve stavu, kdy není ani po restaurování možné osadit originály na původní místo. Řešením se staly sekané kopie z pískovce, které jsou postupně vyráběny a osazovány zpět na atiku. Vyjma obnovy sochařské výzdoby započaly práce na obnově fasád a průzkumy sochařské výzdoby průčelí kostela svatých Janů, spolu s restaurováním váz na atice. V rámci průzkumných prací a v průběhu oprav byl dokumentován stavební vývoj celého areálu, zejména vztah mezi středověkou a barokní fází.

Klášter trapistů v Novém Dvoře

Ing. arch. Jan Soukup
Klášter trapistů v Novém Dvoře u Toužimi byl realizován ze zemědělského dvora kláštera v Teplé. Dvůr vznikl po polovině po polovině 18. století a v letech 2001 až 2010 byl přestavěn na klášter. Trapistický řád s dlouhou tradicí přišel do Čech právě s realizací tohoto kláštera a ve spolupráci anglického architekta Johna Pawsona a plzeňského architekta Jana Soukupa vzniklo toto nové dílo, které je považováno za nejvýznamnější minimalistickou architekturu v České republice. Při jeho realizaci bylo nutno vyřešit řadu technických problémů, které s sebou nese toto chápání architektury, jejíž vnímání není postaveno jen na harmonii techniky a tektoniky, ale na subjektivním výrazu prostoru a modelace světla.

Kaple Smíření – dálniční kaple na dálnici D5 – Šlovice u Plzně
Ing. arch. Jan Soukup
Dálniční kaple vznikla jako první stavba svého druhu v České republice z iniciativy sdružení Via Carolina. Jedná se o stavbu, která je víceméně jakýmisi velkými božími muky u velké cesty. Symbolizuje přítomnost Boží, zodpovědnost řidičů a spojení mezi sousedy. Jednoduchá stavba se musela potýkat s nedostatkem finančních prostředků, ale zase naopak byla podpořena vstřícností zúčastněných firem.

Sakrální stavba – inženýrské dílo (kostel Panny Marie – Tavíkovice)
doc. Ing. akad. arch. Jiří Mojžíš
Současné sakrální stavby jsou středem pozornosti architektů, inženýrů a především široké veřejnosti. Za minulého režimu bylo velmi obtížné, až nemožné postavit nový kostel. To se podařilo výjimečně v době uvolnění, v šedesátých letech. Při opravách historických budov bylo však možné uplatnit nové myšlenky, přijatelné pro památkový úřad, který opravy financoval. Svobodná možnost postavit i nemožné je ve skutečnosti velmi náročný úkol. Správný úsudek o podobě a výrazu stavby je fatální rozhodnutí. Můžeme hledat pomoc v historických, tradičních slozích, nebo se pokusit o nový architektonický koncept a náročné inženýrské dílo. Není to jenom problém architektonického pojetí, stylu, technického řešení, je to výsledek všech okolností materiálních i psychologických. Výsledkem je originální dílo, stavba, která zhmotňuje celý složitý proces. Kritický divák vidí jen výsledek, výsledný efekt, který v sobě skrývá často osudové příběhy, úsilí mnoha lidí, účastníků této stavby. Jakub Deml před mnoha lety napsal krásný vzkaz pro stavitele kostelů: "Vám všem, kteří stavíte kostel, pomáhej Pán Bůh, neboť nic lepšího nemůžete dělat, nic trvanlivějšího, nic výnosnějšího, neboť všechno ostatní bude vám přidáno".

II ČÁST
Stavebnictví a bytová výstavba v roce 2011
Ing. Petra Cuřínová, Ing. Sylvie Lukavcová, Ing. Josef Vlášek
II část Stavební knihy je věnována údajům Českého statistického úřadu o vývoji stavebnictví v roce 2011 (první údaje roku 2011). Statisticky jsou zpracovány tabulky, grafy a komentáře dokumentující vývoj a strukturu stavebních prací, stavebních povolení a bytové výstavby.

Informační centrum ČKAIT, Praha 2012, 162 str., 210 x 295 mm, ISBN 978-80-87438-24-4