Emanuel Petit
Ironie aneb
sebekritická neprůhlednost
postmoderní architektury
Dějiny postmoderní architektury se už dávno uzavřely. Tento fakt
podněcuje dnešní historiky architektury, a to dokonce i české, aby tyto
dějiny zmapovali. Kniha Emmanuela Petita vyniká mezi takovými pokusy
svým teoreticko-analytickým přístupem. Petit si uvědomil, že
postmodernismus se už od svých počátků po roce 1960 ujal tématu, s jakým
se v dějinách architektury setkáme jen sporadicky. Zvykla-li si
architektura doby modernismu i dob starších ladit svoje projevy do
důstojného, vážného, ne-li tragického tónu, postmoderní autoři se naopak
rozhodli sázet na humor a ironii. Petit si vybral pětici z nich –
Roberta Venturiho, Stanleyho Tigermana, Aratu Isozakiho, Petera
Eisenmana a Rema Koolhaase -, aby sledoval, jakou funkci každý z nich
ironii přikládá a jak s ní pracuje ve svých projektech. Porovnává přitom
myšlení těchto architektů-intelektuálů s idejemi slavných ironizujících
filozofů, básníků a literárních vědců, od Sókrata přes Giambattistu
Vica, bratry Schlegely, Sorena Kierkegaarda a Friedricha Nietzscheho po
Umberta Eca, Jacquese Derridu, Paula de Mana, Jeana Baudrillarda a
Richarda Rortyho. Třebaže problém, jaký autor řeší, není snadný, Petitův
výklad je velmi čtivý a přesvědčivý. Jeho kniha si klade za cíl oslovit
jak širší obec laických zájemců o architekturu 20. století, tak i
studenty a odborníky.
Obsah:
Poděkování
Kapitola 1: Úvod
Ironie na vzestupu
Intoxikace dialektikou
Úhly pohledu
Nová teorie postmoderny
EXERGUE: architektonická gravitační síla aneb prostor pro ironii
Kapitola 2: Robert Venturi a Denise Scott Brownová
Vyspělý modernismus: Le Corbusierův Dauphin
Gravitační síla humanistické perspektivy
Americký antihrdina
„Dnešní architekti jsou příliš vzdělaní”
Složitost a (nová) kritika
Amorální estétská pokroucení obrazu
Architekt-šprýmař
Americký hyperrealismus: karikatura
„Internacionála ironie”
Kapitola 3: Stanley Tigerman
Vyznavači estetiky nebo libertinové etiky
Credo des refusés
Nezhojitelná rána architektury
Vychýlený humor
Sexuální bouda
Miesovská mlhavost
ArchiŽivot
(An)architektonické bloudění
Kapitola 4: Arata Isozaki
Singulární obraz
Alegorie: uničené tělo
Ústupový manifest
Pozdržené překlady
Pád idejí
Navrhněte si bytost
Schizofrenní eklekticismus
Absolutní nicota
Kapitola 5: Peter Eisenman
Teorie: prostor rozdělení
Popření sebe-identity
Prázdná postava
Écriture double
Přetvařující se fikce
Prázdná rétorika: Le pas au-delà
Sebe-rozklad
Kapitola 6: Rem Koolhaas
Přehodnocené společenské smlouvy
Insider s odstupem
Oborový Verwindung
Sekvenční pravdy
Simulovaný exodus
Metastabilní volné zóny
Moskva, 1923
New York, 1976
Skok ze slepé uličky reflexe
Metamoderní teorie
Epilog
Nad Petitovou Ironií (Doslov Rostislava Šváchy)
Rejstřík
Arbor vitae, Řevnice 2018, rozměr 170 x 220 mm, 264 s., čb., česky, ISBN 978-80-7467-143-2