Monografie na základě analýzy a interpretace Tertuliánova spisu Apologeticum (2. stol.) sleduje změny v sebepojetí křesťanství, k nimž docházelo v dialogu s pozdně antickou latinskou kulturou a správními strukturami Římské říše. Klíčovou roli v tomto procesu sehrál pojem religio, který od druhého století proniká do jazyka křesťanské teologie a právě v Tertuliánově díle je poprvé vztažen na křesťanství. To přestává být prezentováno v prvé řadě jako cesta (hodos) či pravá filozofie a stává se „náboženstvím“, kategorií blízkou a srozumitelnou latinskému kulturnímu okruhu.
Úvod
Sebepojetí křesťanství v prvních staletích života církve
- Vstup křesťanství do pozdně antického světa
- Střet křesťanství s tradicemi římského kulturního světa
- Křesťané jako loajální spojenci říše
Religio v římské společnosti pozdní antiky
- Koncept a role religio v antické kultuře
- Filozofie tázání po bozích v latinské tradici pozdní antiky
- Náboženství jako sociopolitický fenomén
Průnik pojmu religio do sebepojetí křesťanství
- Formace latinského křesťanství v severní Africe
- Význam a funkce apologií při hledání definice křesťanství v dialogu s náboženskými tradicemi a filozofií pozdní antiky
- Definice křesťanské identity v Tertuliánově Apologetiku
- Teologidká expozice křesťanství v Ap. 17-21
Od Philosophia vera k religio vera: křesťanství jako náboženství v Apologetiku a v dalších tertuliánových spisech
Závěrem: Sebepojetí křesťanství jako náboženství
Přehled použitých zkratek
Bibliografie
Summary
Jmenný rejstřík