Dílu barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela (1677–1723) je přikládán mimořádný význam nejen českými historiky umění, ale též širší kulturní veřejností, u které získal popularitu zejména díky fenoménu tzv. barokní gotiky a stavbám se symbolickými půdorysy, jež jsou mnohdy laicky spojovány s různými mystickými, až ezoterickými významy.

Atlas historických krovů České republiky je prvním uceleným tištěným výstupem z postupně naplňovaného internetového soupisu zveřejněného na webové stránce www.mapakrovu.cz.

Dřevěné nebo plechové baráky, vyřazené železniční vagony či maringotky, ale také opuštěné cihelny nebo jeskyně – to vše se za první republiky stávalo nouzovým řešením pro nemajetné obyvatele Prahy.

Kniha má parametry vědecké publikace, včetně rozsáhlého poznámkového aparátu, přitom je napsána přístupnou formou a provede čtenáře krok za krokem historií sochařské výzdoby Karlova mostu až do současnosti.

Živnostenská banka, založená roku 1868, byla největší nacionálně českou bankou. Po těžkých začátcích se jí podařilo před první světovou válkou zařadit mezi přední peněžní ústavy rakousko-uherské monarchie. Tato kniha se zabývá její rolí v procesu industrializace českých zemí do roku 1914. V centru pozornosti stojí zakladatelská činnost banky, která spočívala ve zřizování nových firem a v přeměně již existujících podniků v akciové společnosti, v několika průmyslových odvětvích: cukrovarnictví, pivovarnictví, strojírenství, elektrotechnickém průmyslu, textilnictví, průmyslu stavebních hmot, uhelném průmyslu a železářském průmyslu. Následně práce analyzuje vztah Živnobanky k těmto firmám. Všímá si rovněž jejího působení při kartelizaci předlitavského průmyslu a je příspěvkem do debaty o mocenském vztahu bank a průmyslu. Rovněž řeší otázku, do jaké míry ovlivňoval podnikání Živnostenské banky hospodářský nacionalismus.

Třetí svazek ediční řady Z klementinských pokladů je věnován starým mapám zachycujícím Kalifornský poloostrov.

Dřevěné nebo plechové baráky, vyřazené železniční vagony či maringotky, ale také opuštěné cihelny nebo jeskyně – to vše se za první republiky stávalo nouzovým řešením pro nemajetné obyvatele Prahy.