Vila Lanna je zřejmě nejstarší dochovanou neorenesanční
stavbou v Praze. Její stavitel Vojtěch Lanna mladší ji užíval od počátku
70. let 19. století do roku 1909. Jeho syn ji prodal v roce 1913
bubenečskému starostovi Aloisi Potůčkovi. Od Potůčkovy rodiny ji získal
karlínský podnikatel v oboru minerálních olejů Vojtěch Zikmund. Přestože byla
vila Lanna už za tzv. první republiky pod částečným památkovým dohledem a
několikrát prošla renovací, její další osudy i majitelé ve 20. století zůstávali
dlouhou dobu téměř neznámí. V průběhu let získala vila podle svých vlastníků i
nájemníků – zvučných i méně známých jmen – řadu přídomků: vila Lanna či Lannova
vila, vila generála Pellé, vila generála Mittelhausera, Vila Valdštejn (Villa
Waldstein) anebo Valdštejnský palác (Palais Waldstein), podle Adrienny Tůmové,
provdané Waldstein-Wartenbergové. Dokonce byla po určitou dobu známa jako
Polská vila, protože zde krátce po skončení druhé světové války sídlil polský
konzulát. Nakonec se opět vrátila k původnímu označení vila Lanna, i když
současnými zaměstnanci Akademie věd České republiky je familiárně nazývána jen
jako „Lannovka“. Vydejme se po stopách vily Lanna a objevme, že není jen
výjimečným architektonickým skvostem, ale také významným dějinným symbolem Prahy
i tohoto státu, s jehož osudy se několikrát protnula.
Milan Hlavačka, Patrik, Wirkner, Vila Lanna. Příběh domu a lidí, Historický ústav, Praha 2025, 696
s. ISBN 978-80-7286-441-6
