ARCHITEKTURA A DESIGN

Antonín Barvitius (1823 Praha – 1901 Praha) studoval na vídeňské Akademii, jeho učiteli tu byli August Sicard von Sicardsburg a Eduard van der Nüll. Následně působil ve Vídni, kde navrhoval nájemní domy a vily a zároveň pracoval ve státních službách. Roku 1856 ho rakouská vláda pověřila restaurováním přední památky italské renesanční architektury – Palazzo Venezia v Římě, v němž sídlilo rakouské vyslanectví.

O prvním řediteli pražské Uměleckoprůmyslové školy

Publikace Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu je první knihou, která souhrnně přibližuje budování celostátní sítě kulturních domů, jež byla systematicky zřizována v období socialismu na území bývalého Československa.

Kniha, na jejíž přípravě se podíleli Martin Mádl, Radka Heisslerová, Tadeáš Kadlec, Sylva Dobalová a Petra Zelenková, pojednává o projektech hraběte Jana Jáchyma Slavaty z Chlumu a Košumberka (1635-1689). Tento český šlechtic se v roce 1673 stal majorátním pánem a vladařem hradeckého domu a začal také zastávat významné zemské úřady.

Po předchozích třech dílech – Umění starověkých říší, Umění antického světa a Středověké umění evropského Západu (od 9. do 12. století) – vychází čtvrtý díl Menclových Dějin evropské architektury, obsahující vývoj gotické architektury.

Publikace se pokouší utřídit dosavadní poznatky, doplnit je o mnohé nové a zařadit unikátní Semlerovu rezidenci do kontextu činnosti Adolfa Loose a jeho spolupracovníků.

Sakrální stavební projekty vznikající v prostředí Českobratrské církve evangelické, největší protestantské církve v České republice, stojí doposud spíše stranou pozornosti odborné i laické veřejnosti, a to navzdory tomu, že mezi nimi najdeme množství pozoruhodných řešení, která se mohou stát cenným příspěvkem do diskuse o současnosti i budoucnosti církevních budov, stejně jako o aktuálních možnostech liturgického prostoru.

Málokdy se stává, že si laik uvědomí, jak důležitá jsou „střeva našich měst“. Tedy uvědomí si to silně v případě, když přestanou fungovat. A to nikdy nebývá spojeno s pocity příjemnými, natož estetickými.

Složitost, elegance a – nebojme se to říci – krása celého systému se odkrývá obvykle jen těm, kdo se na jeho stavbě a údržbě podílejí.

Kniha představuje církevní architekturu budovanou kolem roku 1900 na Liberecku, Jablonecku a Frýdlantsku. Přibližuje historii vzniku kostelů, motivaci objednavatelů a individuální vklad architektů.

Monografie Postaveny navzdory se věnuje vzniku nových římskokatolických sakrálních staveb v českých zemích v době komunistického totalitního panství mezi lety 1948 a 1989.

Průvodce krajinou minimalistického bydlení; shrnuje přehled českých a slovenských tiny houses.

Druhé, rozšířené a přepracované vydání encyklopedické publikace (1. vydání 2004), která zahrnuje období zhruba od začátku 14. století (kdy díky dochovaným písemným pramenům tvůrci stavebních památek začali vystupovat z anonymity) až do druhé poloviny 20. století.

Městský chrám sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě patří k předním středověkým architektonickým památkám (nejen) východních Čech. Kostel byl budován patrně již od založení města ve 13. století a během následujících staletí prošel několika zásadními přestavbami.

Budovy bankovních domů a spořitelen zastupují v téměř každém českém městě architektonickou vrstvu, která dnes zpřítomňuje chaotické a hořko-sladkými emocemi prodchnuté období transformace společnosti po pádu totalitního režimu a budování nového demokratického státu.

Autoři ve dvanácti kapitolách představují klíčové procesy v architektuře osmdesátých let i okolnosti jejich (ne)naplnění v realitě.

Hajdy na hrad je podrobný průvodce po Pražském hradu a Karlově mostě s víc jak 150 barevnými fotografiemi a diagramy včetně 42 celostránkových snímků.

Kniha Architektonické struktury je vysokoškolským učebním textem, který shrnuje dlouholeté pedagogické a profesní zkušenosti doc. Ing. arch. Jaroslava Drápala, CSc. (* 1934) na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně.

Snahou této publikace bylo alespoň zčásti naplnit jedno ze zbývajících "bílých míst" ve fondu historického sochařství dochovaného na našem území. Zabývá se gotickými a gotiku evokujícími sochami, jejichž společným jmenovatelem je jejich záaplský původ, a především jejich existence v rámci tří soukromých historických sbírek, které alespoň v určité době přetrvaly do současnosti v původních, dnes zpřístupněných památkových objektech: Bouzově, Šternberku a Hradci nad Moravicí.

Dům U Zlatého prstenu je dnes součástí bloku Ungeltu a patří k významným objektům Starého Města pražského. Nejstarší písemná zmínka o něm pochází z roku 1402.