ARCHITEKTURA A DESIGN

Populárně naučná publikace ediční řady Z klementinských pokladů dává možnost nahlédnout do alba akvarelových kreseb, jež je dnes známé pod názvem Codex pictoricus Mexicanus a originál se nalézá ve sbírkách Národní knihovny.

Publikace se věnuje mapování světové teoretické architektonické scény posledních zhruba čtyřiceti let a vytipování fenoménů, které měly nebo by mohly mít zásadní vliv na český architektonický diskurs.

Antonín Barvitius (1823 Praha – 1901 Praha) studoval na vídeňské Akademii, jeho učiteli tu byli August Sicard von Sicardsburg a Eduard van der Nüll. Následně působil ve Vídni, kde navrhoval nájemní domy a vily a zároveň pracoval ve státních službách. Roku 1856 ho rakouská vláda pověřila restaurováním přední památky italské renesanční architektury – Palazzo Venezia v Římě, v němž sídlilo rakouské vyslanectví.

O prvním řediteli pražské Uměleckoprůmyslové školy

Publikace Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu je první knihou, která souhrnně přibližuje budování celostátní sítě kulturních domů, jež byla systematicky zřizována v období socialismu na území bývalého Československa.

Kniha, na jejíž přípravě se podíleli Martin Mádl, Radka Heisslerová, Tadeáš Kadlec, Sylva Dobalová a Petra Zelenková, pojednává o projektech hraběte Jana Jáchyma Slavaty z Chlumu a Košumberka (1635-1689). Tento český šlechtic se v roce 1673 stal majorátním pánem a vladařem hradeckého domu a začal také zastávat významné zemské úřady.

Opevnění měst se svými věžemi, branami, ochozy a příkopy patřila k hlavním symbolům evropského středověku.

Po předchozích třech dílech – Umění starověkých říší, Umění antického světa a Středověké umění evropského Západu (od 9. do 12. století) – vychází čtvrtý díl Menclových Dějin evropské architektury, obsahující vývoj gotické architektury.

Velkorysý objekt podle návrhu architektů Adolfa Benše a Josefa Kříže byl dokončen v roce 1935 a svého času platil za největší administrativní budovu i za ukázku moderních stavitelských postupů a technologií.

Publikace se pokouší utřídit dosavadní poznatky, doplnit je o mnohé nové a zařadit unikátní Semlerovu rezidenci do kontextu činnosti Adolfa Loose a jeho spolupracovníků.

Sakrální stavební projekty vznikající v prostředí Českobratrské církve evangelické, největší protestantské církve v České republice, stojí doposud spíše stranou pozornosti odborné i laické veřejnosti, a to navzdory tomu, že mezi nimi najdeme množství pozoruhodných řešení, která se mohou stát cenným příspěvkem do diskuse o současnosti i budoucnosti církevních budov, stejně jako o aktuálních možnostech liturgického prostoru.

Málokdy se stává, že si laik uvědomí, jak důležitá jsou „střeva našich měst“. Tedy uvědomí si to silně v případě, když přestanou fungovat. A to nikdy nebývá spojeno s pocity příjemnými, natož estetickými.

Složitost, elegance a – nebojme se to říci – krása celého systému se odkrývá obvykle jen těm, kdo se na jeho stavbě a údržbě podílejí.

Kniha představuje církevní architekturu budovanou kolem roku 1900 na Liberecku, Jablonecku a Frýdlantsku. Přibližuje historii vzniku kostelů, motivaci objednavatelů a individuální vklad architektů.

Monografie Postaveny navzdory se věnuje vzniku nových římskokatolických sakrálních staveb v českých zemích v době komunistického totalitního panství mezi lety 1948 a 1989.

Průvodce krajinou minimalistického bydlení; shrnuje přehled českých a slovenských tiny houses.

Druhé, rozšířené a přepracované vydání encyklopedické publikace (1. vydání 2004), která zahrnuje období zhruba od začátku 14. století (kdy díky dochovaným písemným pramenům tvůrci stavebních památek začali vystupovat z anonymity) až do druhé poloviny 20. století.

Městský chrám sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě patří k předním středověkým architektonickým památkám (nejen) východních Čech. Kostel byl budován patrně již od založení města ve 13. století a během následujících staletí prošel několika zásadními přestavbami.

Budovy bankovních domů a spořitelen zastupují v téměř každém českém městě architektonickou vrstvu, která dnes zpřítomňuje chaotické a hořko-sladkými emocemi prodchnuté období transformace společnosti po pádu totalitního režimu a budování nového demokratického státu.