DĚJINY UMĚNÍ

Kniha představuje českou středověkou knižní kulturu a její média, tedy rukopisy a inkunábule.

Kniha poprvé představuje na základě rozsáhlého archivního studia a diskurzivní analýzy textů dějiny akademického oboru dějiny a teorie umění v nynějším Česku od konce druhé světové války do počátku normalizace.

Knihu Umění a evoluce vydává nakladatelství UMPRUM u příležitosti životního jubilea profesora Jindřicha Vybírala.

Publikace podrobně a zasvěceně představuje jednu z dochovaných památek tvorby výjimečné Beuronské umělecké školy v českých zemích – patrový kostel Božského Srdce Páně v Opavě, který je součástí klášterního komplexu Marianum.

Mezioborová monografie se primárně zabývá renesančními štukaturami telčského zámku.

Soupis představuje tisky 16. století ze sbírek knihovny Západočeského muzea v Plzni. Kniha přináší podrobné záznamy 164 tisků zohledňujících bibliografický a knihovědný popis.

Nové vydání textu Petra Wittlicha z roku 1982 je doplněno mnoha reprodukcemi i současnými fotografiemi architektonických a sochařských děl. Česká secese je představena po tématech, která objevovali umělci všech oborů na přelomu 19. a 20. století.

Kniha zpracovává méně známou oblast Sudkovy tvorby. Z autorovy pozůstalostu uložené v Ústavu dějin umění AV ČR.

Dvě knihy, jež vycházejí společně, se věnují odkazu uměleckého historika a teoretika umění Josefa Krásy (1933–1985), jedné z vůdčích osobností oboru v 60.–80. letech 20. století.

Historie prvního uměnovědného ústavu na české univerzitě.

Kniha sleduje umění ve veřejném prostoru v socialistickém období.

Výpravná monografie Jiřího Šiguta poprvé přináší komplexní pohled na třicet let jeho tvůrčí činnosti. Po celou dobu se tento „enfant terrible“ české fotografie věnuje průzkumu média fotografie, překračuje její hranice, redefinuje ji a originálním způsobem uvádí do širších souvislostí vizuálního umění.

Katalog výstavy Galerie výtvarného umění, která je koncipována do dvou celků, z nichž jeden je věnován malíři Leopoldu Kupelwieserovi a druhý jeho synovi Paulu Kupelwieserovi, který působil jako ředitel Vítkovických železáren.